Svátost svěcení

Svátost svěcení (ke které patří svěcení na jáhna, na kněze a na biskupa) patří spolu se svátostí manželství do tzv. svátostí společenství. Tak jako se dva snoubenci neberou jen proto, že chtějí žít jen pro sebe, tak muž, který cítí povolání k jáhenství či kněžství, se rozhoduje pro celoživotní službu druhým ve společenství s církvi. 

Kněžské svěcení

Kdo se chce stát knězem, musí absolvovat jednak vědeckou přípravu, tedy vystudovat teologickou fakultu, a také duchovně formační přípravu, která se získává v kněžském semináři, v němž kandidát kněžství při svém studiu žije. Před studiem teologie a pobytem v semináři se žádá ještě roční pobyt v teologickém konviktu, tedy přípravný rok.

Ti, kdo uvažují o služebném kněžství, se mají nejen přihlásit písemně na biskupství plzeňském, ale měli by být předem představeni biskupovi, nejlépe svým farářem. Před přijetím k přípravě na kněžství procházejí kandidáti přijímacím řízením, které mají prokázat obecně lidskou a duchovní způsobilost k této cestě, dále psychickou vyrovnanost a alespoň jakýsi zárodek povolání k této službě.

Trvalé jáhenství

Jáhenské svěcení nepřijímají jen kandidáti kněžství v rámci závěru své přípravy na kněžské svěcení, ale mohou ho přijmout i svobodní nebo ženatí muži. I zde jsou pro ty, kdo projdou přijímacím řízením, dvě oblasti přípravy: jednak studium teologie na teologické fakultě (zpravidla při zaměstnání) a duchovní formace, doplněná pastorační přípravou. Vše se absolvuje při zaměstnání a bez pobytu v nějakém speciálním zařízení. Nejnižší hranice svěcení u ženatých mužů pro přijetí jáhenství je 35 let.